Eucharistie

Kristus den předtím, než za naše hříchy zemřel na kříži, pozval apoštoly ke společnému slavení večeře. Nad nekvašeným chlebem Ježíš říká: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává“ a nad kalichem požehnání: „Toto je moje krev, krev nové smlouvy, která se za vás vylévá. To čiňte na mou památku“. To, co má brzy přijít není prohra, ztroskotání. Jeho smrt má smysl. Podobně jako chléb, který je sněden a víno, které je vypito, nejsou něčím, co je zničeno, ale co požitím dává sílu, co udržuje život a co také jako společné jídlo zakládá společenství. Ti, kteří byli shromážděni kolem Ježíšova stolu, jsou tímto pokrmem sjednoceni, mohou se vnímat jako jeho tělo. Jsou do něj „vštípeni“ jako ratolesti do vinného kmene, jsou jako pšeničná zrna z mnoha klasů, z nichž se stal jeden chléb. Jsou bratry a sestrami, neboť skrze společný kalich v nich koluje jedna krev. Jsou jedné krve s Kristem, ale i mezi sebou navzájem.

Podmínky přijetí eucharistie:

  • být pokřtěný a věřit v přítomnost Krista v eucharistii
  • žít v přátelství s Bohem (bez těžkého hříchu)
  • nebýt v církevním trestu
  • žít řádně povinnosti svého stavu
  • příprava (u dětí se předpokládá výuka náboženství; doporučuje se ve 2. nebo 3. třídě)

Eucharistie nás hlouběji spojuje s Ježíšem Kristem, i se společenstvím věřících – činí nás živým článkem Kristova těla, obnovuje v nás milost, kterou jsme přijali ve křtu a v biřmování a posiluje nás v boji proti hříchu.

Ke svatému přijímání je možné přistupovat denně, výjimečně dvakrát denně a to za podmínky, že jsem při druhém přijetí eucharistie byl účasten celé mše svaté.

Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídla a pití (obyčejná voda a léky nejsou překážkou). U nemocných není nutné tento půst dodržet. Církev doporučuje věřícím, aby přijímali svaté přijímání, kdykoli se účastní eucharistické oběti. Za povinnost jim to ukládá alespoň jednou do roka.