Frenštátská farnost do r. 1848

První písemná zmínka o frenštátské farnosti pochází z roku 1583 v listině, kterou biskup Stanislav Pavlovský vyňal z pravomoci frenštátského faráře obec Kozlovice. Lze předpokládat, že farnost existovala již v 15. století a snad i ve 14. století. Přímé doklady o tom však nemáme.

V době koncem čtyřicátých let 18. století, se frenštátská farnost řadila z hlediska svého rozsahu k největším v olomoucké diecézi. Kromě městečka Frenštát p.R. (s farním kostelem sv. Martina a filiálním kostelem sv. Jana Křtitele) a Trojanovic k ní totiž náležely ještě obce Bordovice, Kopřivnice (s filiálním kostelem sv. Bartoloměje), Lichnov (s filiálním kostelem sv. Petra a Pavla), Vlčovice (s filiálním kostelem Všech svatých), Tichá (s filiálním kostelem sv. Mikuláše) a Kunčice p.O. (s filiálním kostelem sv. Marie Magdalény). Výkon duchovní správy kladl na osobu frenštátského faráře Josefa Dominika Štábla (zdejším farářem byl v letech 1747 – 1762) velmi vysoké nároky. Nebylo tak možno zajistit pravidelnou pastoraci ve všech obcích farnosti. Kupříkladu nedělní mše se v jednotlivých filiálních kostelech konaly pouze každou sedmou neděli. Na nevyhovující stav duchovní péče si již v r. 1682 stěžovala frenštátská městská rada, jednání se protáhlo na deset let a nakonec skončilo bezvýsledně.

V r. 1713 vznesla frenštátská městská rada na olomouckou biskupskou konzistoř opětovnou žádost o ustanovení druhého duchovního při zdejší faře. Teprve o čtyři roky později byl do Frenštátu p.R. investován kaplan David Mechel.

Důsledkem celkové reorganizace farní struktury v olomoucké diecézi (po r. 1777 arcidiecézi) došlo postupně ke zmenšení obvodu frenštátské farnosti. Po r. 1785 tvořily obvod farnosti kromě Frenštátu p.R. ještě obce Tichá a Trojanovice.

Centrem náboženského života byly oba frenštátské kostely, kde obyvatelé docházeli pravidelně na nedělní bohoslužby, přijímali zde svátosti a nakonec spočinuli na hřbitově u filiálního kostela sv. Jana Křtitele (tento hřbitov plnil svou roli až do počátku třicátých let 19. stol. Během r. 1832 došlo k zakoupení parcel na nový hřbitov, situovaných na konci Rožnovské ul. Náklady vč. výstavby hřbitovních zdí a márnice činily 1 400 zlatých neslo město Frenštát p.R. společně s obcí Trojanovice. Také se dovídáme, že v té době zde působil frenštátský kooperátor Valentin Žídek, který doprovázel na poslední cestu paní Magdalénu Hrnčířovou – byla jako první z Trojanovic pohřbena na novém hřbitově a to 6. 12. 1832).

Zbožnost mnohých farníků se projevovala i v tzv. zbožných bratrstvech, např. Panny Marie Růžencové či sv. Barbory. Činnost náboženských bratrstev (vč. obou frenštátských) ukončilo až nařízení císaře Josefa II. z r. 1784.

Frenštátskou farnost dne 29. 1. 1744 zasáhla nepříjemná událost. Neopatrností pacholka vyhořela fara, hospodářské budovy i farní škola. Jako velmi palčivá se v polovině šedesátých let 18. stol. Jevila otázka hmotného zabezpečení chudých ve farnosti. Farní chudobinec nebyl vzhledem k plísni a hnilobě již dlouhou dobu vůbec obyvatelný. Teprve r. 1763 mohl frenštátský farář Martin Benedikt Robotský ze štědrého finančního daru svého předchůdce Jiřího Finsterschotta zakoupit za 300 zlatých dům poblíž filiálního kostela sv. Jana Křtitele od Martina Polanského a následně jej adaptovat na nový chudobinec o osmi pokojích.

Velice zajímavou byla r. 1764 provedena generální vizitace ve frenštátské farnosti, kterou navštívil biskupský vizitátor Jan Václav Freyenfels, který kromě jiného podrobně zaznamenal veškeré desátkové povinnosti farníků z jednotlivých farností. V celé frenštátské farnosti zaznamenal 1 480 věřících dospělých a zároveň konstatoval, že všichni jsou dobrými katolíky. Ale počátkem r. 1771 se zde rozhořela kauza odhalení nekatolických knih, které sem byly distribuována z Těšína. Přičinlivostí tehdejšího frenštátského faráře Martina Benedikta Robotského čelilo obvinění celkem deset osob. Případem se zabývala olomoucká biskupská konzistoř a nakonec i státní úřady. Výsledkem vyšetřování bylo obvinění celkem pěti osob z kacířství, které bylo v souladu s trestním zákoníkem z r. 1769 zároveň kvalifikováno jako zločin vůči státu. Olomoucká biskupská konzistoř se ale nakonec přiklonila pouze k nízkým trestům, uloženým ve snaze o nápravu (veřejné vyznání katolické víry, vykonání šesti měsíčních zpovědí, veřejná modlitba růžence). Naopak moravské zemské gubernium v Brně udělilo obviněným světské tresty v podobě šesti týdnů panských prací.

Sakrální objekty

Po rozkliknutí obrázku se objeví stručný popis.

Boží muka

Závěr

Barokní zbožnost, doznívající ještě v pol. 19. stol., se v Trojanovicích projevila také na vzhledu obce. Vzniklo zde několik sakrálních objektů, které alespoň do určité míry nahrazovaly scházející kostel. V souvislosti se vznikem tzv. hamerské osady v místní části Bystré byla vybudována kaple, zvonice (později zde byl osazen zvon z r. 1769) a v její blízkosti byla okolo r. 1720 vztyčena socha Panny Marie.

V r. 1735 byl na vrcholu Radhoště vztyčen dřevěný kříž, který byl v r. 1805 nahrazen kamenným (dnes stojí u vchodu zdejší kaple). Patrně na sklonku třicátých let 18. stol. vznikla rovněž zvonice v místní části Lomná – v ní zavěšený zvon z r. 1738. Poblíž byla poč. 19. stol. vybudována kaple Panny Marie. Na samém katastru obce v místní části Na Pomezí (Pindula) byl v r. 1751 osazen mohutný kamenný kříž.

Další z kamenných křížů nechali v r. 1796 na svůj náklad postavit zdejší poddaní v místní části pod Javorníkem.

Do konce sledovaného období byl nákladem trojanovických poddaných r. 1843 postaven ještě kamenný kříž v místní části Lomná (v r. 1896 byl poškozen bouřkou, byl renovován a stojí na svém místě dodnes – uprostřed kruhového objezdu).

Závěrem možno konstatovat, že v průběhu období (tedy od pol. 18. stol do r. 1848) zde doznívala tzv. barokní zbožnost a zároveň se pozvolna přihlašovala doba směřující k náboženské toleranci.