Léta 1918–1938

Koncem října r. 1918 se celý národ dočkal nejen vytouženého konce války, ale i – 28. října toho roku – vyhlášení samostatného československého státu a tím zániku Rakousko-Uherska.

Toto všechno se přirozeně projevilo také v náboženských poměrech. V r. 1918 totiž došlo k tzv. odlivu věřících do nově vzniklé Československé církve evangelické a v lednu 1920 do založené samostatné reformní a národní Církve československé husitské. Nutno ale konstatovat, že si frenštátská farnost zachovala výrazně katolický ráz. Důkazem jsou toho čísla z r. 1921, kdy při sčítání obyvatelstva se přihlásilo (a to dohromady z Frenštátu p.R. a Trojanovic) 5 241 občanů ke katolické církvi, zatímco počet příslušníku Církve československé husitské i Československé církve evangelické byl oproti tomu zanedbatelný (33 občanů), stejně jako obyvatel bez vyznání (109).

Ve sledovaném období přesáhlo obvyklý rámec několik událostí: dne 7. června 1924 se věřící zúčastnili posledního rozloučení s dlouholetým frenštátským farářem Janem Břečkou, který zde působil 32 let. Pohřební slavnost celebroval olomoucký světící biskup ThDr. Karel Wisnar za přítomnosti 54 kněží. Radostnější události bylo slavnostní svěcení nových zvonů filiálního kostela sv. Jana Křtitele – 13. listopadu 1927. Věřící rovněž s radostí přijali fakt, že v květnu 1928 se novým frenštátským farářem stal Filip Eliáš, který zde působil 19 let jako kaplan. Významnou událostí byla bezpochyby svátost biřmování, kterou 29. a 30. května 1930 uděloval ve farním kostele olomoucký světící biskup ThDr. Jan Stavěl (z řad trojanovických věřících přijalo svátost 259 osob). Další biřmování ve farnosti uděloval světící biskup Jan Stavěl až v červnu 1936. Dne 29. října 1931 velmi bolestivě zasáhla věřící zpráva o úmrtí faráře Filipa Eliáše. Kromě farníků se pohřbu zúčastnilo 105 kněží.

Ve spojení s kvalitní pastorací a dobrým příkladem frenštátských farářů a kaplanů byly ve farnosti vytvořeny podmínky pro to, aby z ní vyšli jedinci, kteří hodlali zasvětit svůj život Bohu.V r. 1927 vstoupil do salesiánského noviciátu rodák z Trojanovic Vincenc Janda a dva roky na to složil řeholní sliby. Od r. 1931 působil jako salesián koadjutor v Ekvádoru na misiích u indiánů z kmene Kivarů (Obec Trojanovice vydala v r. 2008 knihu o tomto svém rodákovi pod názvem „Dopisy z rovníku“ a TV Noe natočila dokument – viz. odkaz na Archiv TV Noe : http://www.tvnoe.cz/video/1550). Na duchovní dráhu se rovněž vydal Alois Řezníček (pocházel z Bystrého). Po studiu v pražském kněžském semináři přijal 29. června 1932 v Hradci Králové kněžské svěcení (jeho první kněžské působiště byla Přibyslav v Čechách).

V letech 1922–1923 prošla rekonstrukcí věž farního kostela sv. Martina. Rozsáhlejší opravy interiéru se uskutečnily v letech 1929–1930. Uprostřed hospodářské krize, která se prohlubovala, se pokusil místní ekonomiku pozvednout nový frenštátský farář Medard Horák zakázkami na komplexní opravu filiálního kostela sv. Jana Křtitele a rekonstrukci věže farního kostela sv. Martina. Počátkem srpna 1932 byly opravovány venkovní omítky filiálního kostela stavební firmou Aleš Parma a Ludvík Marholt z Frenštátu p.R.a koncem srpna téhož roku byla z velké věže farního kostela sundána báň. Nově pozlacená báň i kříž byly opět na věž usazeny 11. září 1932.

Sakrální objekty

Stejně jako v předchozích etapách se obyvatelé Trojanovic podíleli na údržbě a opravách sakrálních památek v obci. Byla to např. oprava zvonice v místní části Lomná, která byla po rekonstrukci 28. září 1932 na svátek sv. Václava slavnostně vysvětili arcibiskupský rada v. v. Josef Slavíček a frenštátský kaplan Dominik Vicenec. Požehnali také nově zavěšený zvon o váze 53kg s nápisem „Zbudovala Lidová jednota v Trojanovicích. Léta Páně 1932“.

Zásadní rekonstrukci si po létech chátrání během první světové války vyžádala rovněž kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti. Iniciativa vzešla nikoliv z řad zdejších obyvatel, nýbrž Zemského cizineckého svazu. Tato aktivita se zároveň setkala s porozuměním olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana, frenštátského faráře Filipa Eliáše a představitelů Matice Radhošťské. V r. 1924 došlo k opravě střechy a venkovní omítky, byla započata rekonstrukce interiéru. Situaci značně komplikovala nadměrná vlhkost zdiva. Během r. 1926 byl objekt obepnut dřevěnou šindelovou krustou a kolem kaple byly postaveny ochozy, nad vchodem se nově tyčila zvonice. Celkové náklady oprav a přístavby v r. 1924–1926 byly kolem půl milionu Kč. Ke znovuvysvěcení kaple došlo dne 5. 7. 1927 při příležitosti oslav 1 100. výročí narození sv. Cyrila. Byl zde také po dlouhé době instalován oltářní obraz Valašská Madona od Adolfa Libschera.

V r. 1930 se dostalo spolku Matice Radhošťská velkorysého daru: frenštátský rodák, akad. sochař Albín Polášek, který žil a tvořil v Chicagu, vytvořil pro svůj rodný kraj monumentální sousoší sv. Cyrila a Metoděje. http://www.trojanovice.cz/pamatky-v-obci/sochy Toto dílo i se sochou bájného Radegasta, darovanou Pohorské jednotě Radhošť, nechal lodí přepravit do Evropy. Do Frenštátu p.R. byly socha dovezeny z Prahy dne 11. 9. 1930 a o den později je čekal náročný transport na Radhošť. Osazení soch předcházela vzrušená debata – původně měly obě stát v blízkosti kaple. Proti tomu se rozhodně postavil frenštátský farář Filip Eliáš a akad. Sochař Jan Knebl. Vše ale došlo kompromisu – sousoší zaujalo místo kříže přemístěného z vrcholu Radhoště ke kapli a socha Radegasta nalezla své místo dále na hřebeni směrem k Pustevnám. Ke slavnostnímu odhalení sousoší sv. Cyrila a Metoděje došlo u příležitosti konání slovanské pouti ve dnech 4.–6. 7. 1931. Slavnosti se během tří dnů zúčastnilo na 60 000 lidí.

Na závěr tohoto období můžeme konstatovat, že náboženský život ve frenštátské farnosti tvořil po celé meziválečné období významný prvek každodennosti občanů. I když zde nastal ve dvacátých letech jistý odliv věřících z řad katolické církve, jednalo se spíše o okrajovou záležitost a farnost si nadále udržovala výrazně katolický ráz.