Příklon velké části československé společnosti k levicovému smýšlení po konci druhé světové války se v plné míře projevil již ve volbách v r. 1946, z nichž vzešla vítězně Komunistická strana Československa (KSČ). Příležitost k celkovému převzetí moci a k vytvoření politického monopolu se komunistům naskytla počátkem r. 1948. Vládní krize vyvrcholila dne 20. února 1948 demisí ministrů, kterou prezident republiky Edvard Beneš přijal. A tak po únoru 1948 došlo k faktickému vytvoření politického monopolu a soustředění veškeré moci ve státě v rukou jediné strany – KSČ.

Únorové události znamenaly pro katolickou církev začátek čtyřicetiletého období skryté i zjevné perzekuce s cílem zlikvidovat náboženství.Kněží byli pod neustálým tlakem a dozorem ze strany okresního církevního tajemníka. Podobně jako v dobách nacistické okupace byly i v letech 1948 – 1989 omezovány např. slavnosti Božího těla, poutě nebo průvody do polí v tzv. křížové dny. Náboženské výuce ve školách byly činěny nejrůznější překážky s cílem snížit počet přihlášených dětí na minimum. Umlčeny byly postupně všechny náboženské spolkové aktivity včetně farních charit.

Navzdory veškeré snaze však umlčení náboženského života ve frenštátské farnosti neprobíhaly tempem, jaké si vládnoucí garnitura představovala. Svědčí o tom zpráva
frenštátského okresního církevního tajemníka, který v červnu 1956 konstatuje, že „…religiozita v okrese je ještě velmi silná asi 70 až 75%. Nejenže bezpartijní, ale většina členů strany KSČ žije ve víře v Boha, i když nechodí do kostela......“. Řada věřících byla pro svou víru i v dalších letech vystavena nejrůznějším formám nátlaku a perzekuce. Nejčastější patřilo nepřijetí dětí na vybraný typ střední školy či nemožnost profesního růstu. Určité uvolnění v pronásledování církve a věřících nastalo během druhé poloviny šedesátých let v souvislosti s tzv. Pražským jarem. Nábožensky založení občané měli od května 1968 možnost vstoupit do obnovené ČSL a krátké obnovy se dočkaly i některé náboženské projevy, např. Průvody a pouti. Tento život svobody poté na další dvě desetiletí přerušily tanky „bratrské pomoci“ vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Ještě v červenci r. 1969 se ovšem množství občanů sešlo na Radhošti u příležitosti oslav cyrilometodějského výročí, organizovaných ČSL. Vzhledem k tomu, že tato strana zůstala i v době normalizace součástí Národní fronty, mohla alespoň v omezené míře nadále konat některé aktivity spojené s náboženským cítěním jejich členů. Zde je několik příkladů: oprava kaple na Lomné „U Kociána“, zájezdy na poutní místa – Velehrad, Blatnice pod sv. Antonínem, Hostýn, Kroměříž, Olomouc, aj.

Sakrální objekty

V průběhu r. 1971 se také členové ČSL podíleli na výstavbě nové zvonice v místní části pod Radhoštěm (slavnostní vysvěcení proběhlo 27. 5. 1972). Tato akce byla spíše výjimkou. Na skutečné obnovení náboženské svobody tak museli věřící čekat další dvě desetiletí.