Modlitba za zemřelé a duše v očistci

Milí farníci, podzim je zde a září různými barvami, které jsou předzvěstí blížící se zimy. Blíží se dny, kdy budeme navštěvovat hřbitovy a vzpomínat na své zemřelé. Podzim je pro věřící časem modliteb za zemřelé. Zvláště v dušičkovém oktávu vyprošujeme duším zemřelých odpustky, za prominutí trestu za jejich hříchy, ať už částečně anebo úplně.

Bůh Otec ve své dobrotě nejen, že stvořil tento svět s člověkem ve své lásce, ale také člověku nabízí život po smrti v NEBI. Bůh Otec si nepřeje smrt člověka a nechce, aby se člověk vrátil zpět do nicoty, ale aby v Ježíše Krista uvěřil a byl spasen a tak mohl vejít do nebeské slávy. Hříchem jednoho člověka „Adama a Evy“ jsme propadli smrti, ale skrze čin člověka „Ježíše Krista, Božího Syna“ jsme povstali k novému životu. Boží milosrdenství se hojně rozlévá a dává se lidem. Jedna z možností je skrze modlitby za zemřelé, spojená s odpustky. Jak říká sv. Irenej: „Bůh stvořil člověka, ale člověk učinil hřích.“ Pochopit čas dušiček, proč se modlíme za duše v očistci, znamená pochopit tajemství hříchu a Božího odpuštění. Člověk, který je obdarován svobodou, nese zodpovědnost za své jednání před Bohem a lidmi. Každý lidský čin, má dopad na život i lidskou společnost. Dobrý skutek nás rozvíjí, posiluje, vede ke štěstí a je darem pro ostatní. Zlý skutek v nás zabíjí dobro, lásku vnáší nepokoj a odděluje nás od Boha i mezi sebou navzájem. Proto dobro vede k životu a lásce, zlo vede ke smrti a nenávisti. Lidská společnost nemůže určit, co je dobré a co ne, je to danost určená Bohem Stvořitelem, nemůže si stanovovat pravdu, i kdyby proto byla většina populace. My jsme nestvořili svět a nemůžeme měnit jeho danosti. Člověk je člověk a ne zvíře. Muž je muž a ne žena a opačně. Právě hřích (neposlušnost člověka k Bohu) způsobil převrácení hodnot, smyšlení a jednání. Přestáváme se jasně orientovat, co je dobré a co je zlé. Hřích nás vede na scestí, je provinění proti životu, lásce a pravdě, proti Stvořiteli, proti sobě i bližnímu a celému stvoření. Hřích (zlý skutek) mě odsuzuje ke smrti, ke ztrátě pokoje a zároveň mě zatěžuje trestem, který bych si měl odpykat, proto existuje po smrti stav očistce, kde si duše zemřelých odpykávají své tresty za hříchy života, protože během života nevyužili Boží odpuštění a milosrdenství, které se nabízí skrze svátost smíření i svátost pomazání nemocných. Například: Rozbijeme sousedovi okno. Půjdeme se omluvit, on nám odpustí, ale zůstává následek a škoda způsobená rozbitím okna. Co musíme udělat? Jít a zasklít okno a to je, že si odčiníme škodu, kterou jsme způsobili – to je odčinění trestu, které se děje v očistci. Ale může se stát, že majitel okna řekne, že nemusíme nic opravovat, že si to udělá sám na vlastní náklady a tím zahladí náš trest – projeví milosrdenství.

Milí farníci, návštěva hrobů našich zemřelých, je úzce spjatá s modlitbami a s prosbou o milosrdenství za ně. Máme možnost duším v očistci pomáhat do nebe. Ony si už samy nepomohou, ale my jim pomoci můžeme. Ony čekají. Nenechme je bez pomoci, prosme Milosrdného Boha a obětujme z lásky čas tím, že se půjdeme za ně pomodlit na hřbitov.
S úctou a vděčnosti žehná otec Petr.