Modlitba za zemřelé a duše v očistci
Milí farníci, podzim je zde a září různými barvami, které jsou předzvěstí blížící se zimy. Blíží se dny, kdy budeme navštěvovat hřbitovy a vzpomínat na své zemřelé. Podzim je pro věřící časem modliteb za zemřelé. Zvláště v dušičkovém oktávu vyprošujeme duším zemřelých odpustky, za prominutí trestu za jejich hříchy, ať už částečně anebo úplně.
Milí farníci, v minulém pastoračním roce jsme usilovali o odevzdanost. Odevzdat se Bohu takový jaký jsem, předpokládá bojovat o sebepřijetí, že jsem obdarovaný a mám, co nabídnout, ale také hříšný a slabý. Odevzdat se znamená svěřit se s tím, co mám a jsem. Bohu nemůže naše nedokonalost zabránit v jeho působení v našem životě. Odevzdanost je první krok pro nás, abychom se přijali a Bohu nabídli jako jeho nástroje pro Boží království.
Druhým krokem je ODPUŠTĚNÍ, o které bychom měli usilovat pro tento pastorační školní rok. První projev Boží lásky je, že nám odpouští naše hříchy, aby v nás mohla být obnovená láska. Písmo svaté nás stále vybízí k odpuštění, ať už v modlitbě Otčenáš nebo i na jiných místech. Ježíš, když prochází zemi a činí zázraky, říká: „Odpouštějí se ti hříchy, jdi a už nehřeš.“ Kristův kříž je svědectvím, že nám Bůh odpouští. Bůh Otec v tom má jasno, ale my mnohdy váháme a pochybujeme přijmout Boží odpuštění a tím zároveň i lidské. Bez zkušenosti s odpuštěním, nemůžeme žít správně a vůbec bychom nedokázali pochopit logiku Božího odpuštění. Všichni potřebujeme zakusit odpuštění a to na všech rovinách našeho bytí, ať ve vztahu k Bohu, k sobě, k druhému i k samotnému stvoření.